Pátek:

V termínu 30.1. – 1.2. jsme se jako každý rok vypravili se Střelkou na akci Ledová Praha. Sešli jsme se v 10.30 u Lidového domu a autobusem vyrazili do Strakonic. Tam jsme přestoupili na linku směr Praha a cesta probíhala bez problémů. Po příjezdu Na Knížecí jsme si rozdali lístky na metro a vyrazili jsme do školy. Ubytovali jsme se v tělocvičně gymnázia v centru Prahy, posvačili a potom se vydali do města. První navštívené muzeum bylo Náprstkovo. V muzeu nás zaujali dřevěné masky, vypreparované lidské lebky, starodávné brnění a zbraně. Nejzajímavější byla rakev v podobě luxusního auta nebo televizor s pořady o vaření. Další naše zastávka byla v zrcadlovém labyrintu a kaleidoskopickém kině. V labyrintu jsme s rukavicemi procházeli mezi zrcadly a hledali cestu ven. Čekali jsme to delší, ale pobavili jsme se. Třeba Filip si spetl zrcadlo s opravdovým Tomášem a málem mu vypíchl oko. V kaleidoskopickém kině promítali krátký film do zrcadel v kruhu. Potom jsme nemohli vynechat návštěvu McDonaldu, kde si někteří koupili výtečný hamburger. Ve škole si kluci začali hrát jako malí a holky vyráběli videa a zápis.

Eliška Janusová

Sobota:

V sobotu jsme vstávali v 8:30, po snídani jsme vyrazili do města. Hned od rána jsme hráli hru Mafiáni a jako první jsme zavítali do Mořského světa, který byl v nabídce letos nově. Ještě než jsme vkročili dovnitř, dozvěděli jsme se na plakátech spoustu informací. Jedná se o jediný mořský svět v České republice, nachází se tam až 350 druhů ryb a nejdražší žralok stál 150 tisíc korun. Po přečtení těchto informací jsme se těšili ještě víc. Uvnitř to bylo moc hezký, největší ryby byli žraloci, ale k vidění byli i hvězdice, humři, klauni z Nema, želvy i piraně. Procházeli jsme korálovou jeskyní a v patře se promítal film o chytání mořských ryb. K vidění toho bylo opravdu dost, a tak jsme po skončení prohlídky zamířili rovnou na oběd do České kuchyně. Kdo měl od rodičů povolený rozchod, mohl hned vyrazit do města. Kdo neměl rozchod, šel si s vedoucími projít Václavské náměstí a pak do cukrárny. Když jsme se sešli, prošli jsme uličkou až na Staroměstské náměstí, kde už je to kousíček od muzea čokolády, které bylo cítit už na dálku. Vedle muzea čokolády bylo muzeum mučících nástrojů, které dobrovolníci mohli také navštívit. Bylo tam několik mučících nástrojů, včetně voskových figurín, například upálená čarodějnice nebo poprava mečem. V muzeu čokolády jsme byli loni, ale výrobu bonbonu jsme si ujít nenechali. Velký kus karamelu nejdřív obarvili na barvy, jaké potřebovali, a pak začali zpracovávat, ve výsledku udělali malé cucací bonbony s obrázkem malin. Všichni jsme dostali ochutnávku a mohli jsme spokojeně odejít. Protože nás večer čekal benefiční koncert, vyrazili jsme do školy, tam nám zbylo trochu času na hraní vybíjené a potom už jsme se navečeřeli a převlékali na koncert. Benefiční koncert se konal v kongresovém centru, kam jsme přišli právě když otevírali, takže jsme si mohli vybrat dobrá místa na balkoně. Benefiční koncert se nesl v duchu 25. výročí Pionýra. Viděli jsme taneční vystoupení moderních tanců, latinskoamerických i folklorních tanců. V půlce nás překvapilo vystoupení Olgy Lounové, která nám zazpívala asi 3 písničky a tu poslední mohli někteří jít i za ní na podium. Na závěr večera vystoupila skupina ABBA, samozřejmě to byl revival, ale dokázali rozhýbat celý sál. Všichni tancovali pod podiem i na podiu. Potom jsme si zašli pro podpisy a někteří se se skupinou i vyfotili. Po náročném dnu jsme na rozdíl od předchozího večera usnuli brzo.

David Oliva

Neděle:

V neděli jsme vstali v 8 hodin, nasnídali jsme se a zabalili si věci. Tradičně jsme měli namířeno do Národního muzea, kde je každý rok nová výstava. O to větším překvapením pro nás bylo, když jsme zjistili, že mají zavřeno. Mezitím nás dohonil kamarád Daniel, který s námi jezdí na tábory a bydlí v Praze. Po chvíli přemýšlení jsme se rozhodli navštívit České muzeum hudby. V muzeu jsme viděli spoustu nástrojů na hraní starých několik let. Každá místnost byla věnována jinému hudebnímu nástroji i s ukázkami skladeb, které jsme si mohli poslechnout ve sluchátkách. Na konci muzea bylo piáno, na které jsme mohli hrát, tak nám Zuzka zahrála několik hezkých písniček. Jelikož muzeum bylo celkem velké, jeli jsme potom rovnou na oběd do České kuchyně. Po obědě nám zbývalo trochu času na vybíjenou v tělocvičně. Pak nás čekal jen odjezd na nádraží a cesta domu. Ve Strakonicích si nás už vyzvedli rodiče a letošní Ledová Praha skončila.

Tomáš Růžička